Co by měly firmy vědět o zákonu o platformové práci a nové definici závislé práce?
Externista nebo zaměstnanec
Společnosti běžně zajišťují část svých činností prostřednictvím externích spolupracovníků, tj. osob samostatně výdělečně činných poskytujících služby na základě smluv o spolupráci, smluv o dílo nebo jiných obchodněprávních smluv. Takové nastavení může být zcela legitimní. Rozhodující však není název smlouvy ani fakturace na IČO, ale to, jak spolupráce skutečně probíhá.
Dne 26. března 2026 byl zveřejněn návrh zákona o platformové práci, který má transponovat směrnici (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy. Po ukončení meziresortního připomínkového řízení bylo dne 27. dubna 2026 zveřejněno upravené znění návrhu, které některé původně navrhované změny modifikuje. Hlavním cílem návrhu je upravit podmínky osob pracujících prostřednictvím digitálních platforem, jako jsou kurýrní nebo přepravní aplikace. Současně však obsahuje změny zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti s podstatně širším dopadem, které se mohou dotknout i běžných vztahů mezi společnostmi a jejich externími spolupracovníky.
Návrh zejména mění vymezení závislé práce. Její výkon mimo pracovní poměr nebo právní vztah založený dohodou o provedení práce či dohodou o pracovní činnosti bývá v praxi označován jako tzv. švarcsystém.
Navrhovaná úprava zatím není účinná a její znění se může v legislativním procesu změnit. Řada okolností, které návrh výslovně pojmenovává, je však relevantní již podle současné úpravy a rozhodovací praxe. Firmy by proto neměly prověření rizikových vztahů s OSVČ odkládat.
Co je dnes Švarcsystém?
Švarcsystémem se označuje situace, kdy fyzická osoba formálně vystupuje jako samostatný podnikatel, ve skutečnosti však pro zadavatele vykonává závislou práci mimo pracovněprávní vztah. Ne každá dlouhodobá spolupráce s OSVČ je automaticky problematická. Rozhodující je, zda jde o skutečně samostatné podnikání, nebo zda se externista fakticky podobá spíše zaměstnanci.
Podle současné úpravy a rozhodovací praxe musí kontrolní orgán prokázat, že fyzická osoba vykonává práci osobně a soustavně, jménem zadavatele, podle jeho pokynů a v podřízeném postavení. Společným jmenovatelem je osobní nebo hospodářská závislost pracovníka na zadavateli. Při kontrole se neposuzuje pouze text smlouvy, ale především skutečný průběh spolupráce. Ani formálně bezvadná smlouva neobstojí, pokud se pod ní fakticky skrývá zaměstnanecký vztah.
Významným hlediskem pro takové posouzení je soustavnost práce. Zákoník práce ji sice výslovně neuvádí jako samostatný definiční znak, judikatura ji však používá k odlišení závislé práce od jednorázové zakázky nebo příležitostné výpomoci.
Podobně je tomu s ekonomickou závislostí. Ekonomická závislost na jediném nebo dominantním odběrateli může být významnou indicií podřízeného postavení, sama o sobě však švarcsystém neprokazuje. Rozhodující je celkové nastavení vztahu a míra skutečné samostatnosti.
Ve prospěch podnikatelského vztahu svědčí zejména možnost samostatně organizovat práci, přijímat nebo odmítat zakázky, nechat se zastoupit, používat vlastní prostředky, odpovídat za výsledek a nést podnikatelské riziko. Rozhodující je však skutečné fungování vztahu, nikoli pouze smluvní deklarace.
Platformová práce není jen rozvoz jídla
Označení „platformová práce“ může na první pohled evokovat především rozvoz jídla nebo přepravu osob prostřednictvím mobilní aplikace. Návrh zákona však pracuje s podstatně širším vymezením.
Digitální pracovní platformou má být osoba, která poskytuje službu alespoň zčásti na dálku elektronickými prostředky (typicky webová stránka nebo mobilní aplikace), na žádost zákazníka organizuje placenou práci fyzických osob a používá přitom automatizované systémy, například při přidělování zakázek, hodnocení pracovníků, určování odměny nebo omezování přístupu k dalším úkolům. Může proto zahrnovat nejen přepravu osob a rozvoz zásilek, ale také činnosti prováděné výhradně online, například překlady, grafické práce nebo zpracování dat. Rozhodující je způsob, jakým je práce prostřednictvím platformy organizována a řízena.
Pro tyto vztahy návrh zavádí zvláštní právní vyvratitelnou domněnku existence pracovněprávního vztahu. Pokud budou dány skutečnosti nasvědčující tomu, že platformový pracovník vykonává závislou práci, má se předpokládat, že je v pracovním poměru nebo jiném základním pracovněprávním vztahu k platformě či zprostředkovateli. Ti by následně museli prokázat, že alespoň jeden ze znaků závislé práce naplněn není.
Tato domněnka má dopadat pouze na platformové pracovníky. Neuplatní se proto na běžnou spolupráci s externím IT specialistou, účetním, obchodníkem nebo jinou OSVČ, pokud jejich práce není organizována prostřednictvím digitální pracovní platformy. Návrh však současně mění obecnou definici závislé práce v zákoníku práce a tato změna již na digitální platformy omezena být nemá.
Nová definice závislé práce dopadne na všechny
Nejvýznamnější změna se neskrývá v regulaci digitálních platforem, ale v navrhované úpravě obecné definice závislé práce v zákoníku práce. Ta by se použila ve všech případech, v nichž se posuzuje, zda fyzická osoba skutečně podniká, nebo fakticky vykonává práci zaměstnance.
Podle současného zákoníku práce je závislou prací práce vykonávaná ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a osobně zaměstnancem. Tyto obecné znaky jsou kontrolními orgány a soudy vykládány podle okolností každého konkrétního vztahu.
Návrh tuto konstrukci zpřesňuje. V základní definici mají zůstat tři znaky závislé práce: (i) vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, (ii) výkon práce jménem zaměstnavatele a (iii) osobní výkon práce zaměstnancem. Všechny tři znaky musí být naplněny současně.
Podrobněji má být nově vymezen především vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. Ten má být dán pouze tehdy, pokud jsou kumulativně splněna následující čtyři kritéria:
a) zaměstnavatel organizuje práci,
b) zaměstnavatel kontroluje výkon práce zaměstnance,
c) zaměstnanec vykonává práci podle jeho pokynů, a
d) zaměstnanec pracuje v určené pracovní době.
Návrh současně přesouvá do samostatného ustanovení podmínky výkonu závislé práce, tedy výkon práce za odměnu, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele a na jeho pracovišti nebo jiném dohodnutém místě. Osobní výkon práce však podle upraveného návrhu zůstává součástí základní definice závislé práce.
Změna přináší konkrétnější test pro posuzování vztahů s externími spolupracovníky. Rozhodující bude zejména to, kdo práci OSVČ organizuje, kdo kontroluje její výkon, zda externista podléhá závazným pokynům a zda je určeno, kdy má práci vykonávat nebo být zadavateli k dispozici.
Pro posuzování švarcsystému může být podstatné zejména to, že vztah nadřízenosti a podřízenosti již nemá být dovozován pouze z celkového obrazu spolupráce, ale z naplnění konkrétních zákonných kritérií. Pokud zůstane navrhovaná konstrukce zachována, měl by kontrolní orgán prokázat všechna čtyři kritéria současně. Absence některého z nich, například určené pracovní doby nebo skutečné kontroly výkonu práce, tak může mít pro posouzení vztahu zásadní význam.
Nelze zatím s jistotou určit, zda výsledkem bude přísnější, nebo naopak užší posuzování švarcsystému. Konkrétnější vymezení může zvýšit předvídatelnost kontrol. Význam bude mít zejména výklad určené pracovní doby u flexibilních forem spolupráce a hranice mezi kontrolou výsledku poskytované služby a průběžnou kontrolou samotného výkonu práce.
Pro firmy je důležité rozlišovat oba navrhované režimy. Domněnka existence pracovněprávního vztahu se má uplatnit pouze u platformové práce. Nová definice závislé práce se však použije obecně, tedy i při posuzování běžných vztahů s OSVČ. Mimo platformovou práci bude naplnění jejích znaků nadále prokazovat kontrolní orgán.
Smlouva o spolupráci sama o sobě nestačí
Konkrétnější zákonné vymezení závislé práce zvyšuje význam toho, aby smluvní dokumentace i skutečný průběh spolupráce odpovídaly samostatnému podnikání. Obsah smlouvy není při posuzování švarcsystému jediným rozhodujícím hlediskem, zůstává však významný. Smlouva by měla odpovídat skutečnému obchodnímu modelu spolupráce a vymezit zejména rozsah a výsledek poskytovaných služeb, samostatnost externisty při organizaci práce, jeho odpovědnost za řádné plnění, způsob stanovení odměny, používání vlastních prostředků, možnost zapojení dalších osob a rozdělení nákladů a odpovědnosti.
Smluvní revize musí být spojena také s kontrolou každodenní praxe. Rizikově může působit zejména situace, kdy OSVČ používá interní pracovní pozici, pracuje v určených hodinách, žádá o schválení nepřítomnosti a její činnost průběžně řídí vedoucí zaměstnanec. Takové nastavení nelze bezpečně vyřešit pouze změnou názvu smlouvy nebo několika dílčími formulacemi.
Firmám proto doporučujeme provést společnou revizi smluvní dokumentace a skutečného způsobu spolupráce s externisty. Na základě takové revize lze identifikovat riziková ustanovení, upravit smlouvy tak, aby lépe odpovídaly samostatnému podnikání, a současně nastavit interní pravidla pro zadávání úkolů, komunikaci, kontrolu výstupů a odměňování.
Návrh je teprve na cestě, příprava může začít už dnes
Návrh dosud neprošel legislativním procesem a jeho znění se může změnit. Firmy proto nemusí okamžitě přepisovat smlouvy, měly by však zmapovat dlouhodobé vztahy s OSVČ a identifikovat ty, které se svým skutečným fungováním nejvíce podobají pracovnímu poměru.
Podle dalšího vývoje návrhu bude možné upravit smluvní dokumentaci, interní pravidla i samotnou organizaci spolupráce.
Další vývoj budeme sledovat a o podstatných změnách Vás budeme informovat.
Autor: Adam Leš