V jakém rozsahu odpovídá člen statutárního orgánu za úpadek obchodní korporace, ke kterému svým jednáním přispěl a jaké povinnosti v tomto případě má? Těmto otázkám se věnuje zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích („ZOK“), který v ustanovení § 66 stanoví tzv. zvláštní povinnosti člena statutárního orgánu při úpadku obchodní korporace. Nynější podoba této úpravy byla zavedena poměrně nedávno zákonem č. 33/2020 Sb. („Velká novela ZOK“), který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2021. Velká novela ZOK především sjednotila úpravu úpadkových deliktů do jednoho ustanovení § 66 ZOK, ale také přinesla možná rizika pro členy statutárního orgánu v podobě vysokých sankcí.
Zákon stanoví dvě základní povinnosti, resp. sankce pro člena statutárního orgánu při úpadku obchodní korporace. První touto zvláštní povinností je povinnost vydat prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce (dle § 66 odst. 1 písm. a) ZOK), druhou je povinnost k doplnění pasiv, resp. žaloba na doplnění pasiv (dle § 66 odst. 1 písm. b) ZOK). Právě žaloba na doplnění pasiv, která byla zavedena Velkou novelou ZOK může pro člena statutárního orgánu představovat značné riziko.
V prvé řadě je ale potřeba se podívat, v jakém případě je vůbec možné tyto povinnosti po členu statutárního orgánu vymáhat. Řízení vůči členovi statutárního orgánu podle § 66 ZOK může být zahájeno pouze v rámci insolvenčním řízení, a to jako incidenční spor dle § 159 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon („IZ“). Řízení smí být zahájeno pouze na návrh, přičemž žalobu vůči členovi statutárního orgánu smí podat jen insolvenční správce. Ten je ovšem povinen tak učinit, pokud o podání žaloby rozhodne věřitelský výbor.
Pro obě skutkové podstaty pak musí být splněny následující podmínky:
a) člen statutárního orgánu přispěl k úpadku obchodní korporace porušením svých povinností
b) insolvenční soud rozhodl o úpadku obchodní korporace
c) proporcionalita sankce k významu a závažnosti pochybení člena statutárního orgánu1
Pakliže je tedy rozhodnuto o úpadku obchodní korporace, ke kterému přispěl člen statutárního může insolvenční správce podat proti tomuto členovi žalobu podle § 66 odst. 1 písm. a) nebo b) ZOK. S tím, že navíc musí být splněny podmínky stanovené pro jednotlivé žaloby.
Povinnost vydat prospěch z výkonu funkce (§ 66 odst. 1 písm. a) ZOK)
Pokud insolvenční správce podá žalobu podle § 66 odst. 1 písm. a) ZOK, uloží insolvenční soud členovi statutárního orgánu povinnost vydat do majetkové podstaty prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, případně jiný prospěch, který od obchodní korporace obdržel. Tato povinnost se vztahuje na období až 2 roky zpět před zahájením insolvenčního řízení. Zároveň tuto povinnost lze uložit pouze v případě, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh jiné osoby než dlužníka. Je zřejmé, že tato podmínka motivuje člena statutárního orgánu podat včas návrh na zahájení insolvenčního řízení, což je ostatně také jeho zákonná povinnost dle § 98 IZ. Jestliže tedy člen statutární orgán podá včas návrh na zahájení insolvenčního řízení, nemůže po něm být tato povinnost vynucována. V případě, že však návrh na zahájení insolvenčního řízení podá jiná osoba, typicky například věřitel a zároveň jsou splněny obecné podmínky uvedené výše a insolvenční správce žalobu podá, musí insolvenční soud tuto sankci členovi statutárního orgánu uložit.
Povinnost k doplnění pasiv, resp. žaloba na doplnění pasiv (§ 66 odst. 1 písm. a) ZOK)
Podle § 66 odst. 1 písm. b) ZOK může soud členovi statutárního orgánu uložit povinnost poskytnout do majetkové podstaty plnění až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku obchodní korporace. Jedná se tedy o velmi citelnou sankci, jelikož se může dotknout celého majetku člena statutárního orgánu, nejenom prospěchu, který od obchodní korporace nabyl. Každý člen statutárního orgánu by si tak měl být tohoto rizika spojeného s úpadkem obchodní korporace vědom. Výše této sankce by však neměla být zcela bezbřehá. Právě v tomto případě se nejvíce uplatní už výše zmíněný princip proporcionality. Výše sankce by vždy měla přiměřeně odpovídat míře pochybení člena statutárního orgánu. Kromě toho, podmínkou pro žalobu na doplnění pasiv je, aby byl na majetek obchodní korporace prohlášen konkurz. Toto ustanovení tak motivuje členy orgánů k prosazování způsobu řešení úpadku reorganizací.
Na závěr je důležité zmínit, že odpovědnost za úpadkové delikty se netýká pouze stávajících členů statutárního orgánu. Stejné následky může dle § 69 odst. 2 ZOK očekávat i bývalý člen statutárního orgánu, osoba v obdobném postavení a každá další osoba, která se fakticky v takovém postavení nachází. Tedy prakticky mohou tyto sankce dopadnout například na generálního ředitele, i když není členem statutárního orgánu.
Autoři: Klára Hlusková, Filip Mátl
1 Tato podmínka sice není zákonem výslovně stanovena, nicméně komentářová literatura dovozuje, že se princip proporcionality na tomto místě úplatní, viz. Např.: (L A S Á K, J ., D Ě D I Č, J ., P O K O R N Á, J ., Č Á P, Z ., S K Á L O V Á, J . a kol. Zákon o obchodních korporacích: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-7-17]. ASPI_ID KO90_2012CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.)