Naši právníci zastupovali klienta – stavebníka před soudem ve věci nezákonného zásahu Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru („GŘHZS“) při přezkumu závazných stanovisek.
Městský soud v Praze se zabýval výkladem ustanovení § 4 odst. 9 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákona a ustanovení § 149 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
Dle našeho názoru se jedná o přelomový rozsudek, kdy v souladu s ním by odvolací orgány v územním řízení měly přehodnotit postup, při kterém zasílají všechna napadená závazná stanoviska k přezkumu nařízeným dotčeným orgánům, navzdory tomu, že odvolatelé nemají vůči stanoviskům žádné věcné námitky.
Rozsudek taktéž dává návod nadřízeným orgánům dotčených orgánů, jak postupovat v případě, že budou požádány o přezkum závazného stanoviska po uplynutí jednoho roku od vydání.
Tento rozsudek je tedy zcela zásadní pro sjednocení dalšího postupu odvolacích orgánů, orgánů přezkoumávajících závazná stanoviska a jsme přesvědčeni, že významně přispěje k ochraně stavebníka, jak uvádí i tisková zpráva Městského soudu v Praze.
Za zcela zásadní pak považujeme, že Městský soud v Praze při interpretaci ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona dospěl k závěru, že jednoznačné znění tohoto ustanovení neumožňuje závazné stanovisko, na jehož základě stavební úřad rozhodl v prvním stupni, přezkoumat v odvolacím řízení po uplynutí jednoho roku od jeho vydání. Účelem této právní úpravy je posílení právní jistoty stavebníka.
Slovy Městského soudu: „Shrnuto to znamená, že po uplynutí jednoho roku od vydání závazného stanoviska zákon neumožňuje jeho přezkum orgánem nadřízeným toho správního orgánu, který závazné stanovisko vydal, a tento nadřízený správní orgán nemůže zákonnost nebo správnost závazného stanoviska posuzovat a rovněž není oprávněn se k zákonnosti a správnosti závazného stanoviska jakkoliv vyjadřovat; v případě, že se odvolací správní orgán ve stavebním řízení obrátí na nadřízený správní orgán s žádostí o přezkum závazného stanoviska, přestože roční lhůta od jeho vydání uplynula, nadřízený správní orgán odvolacímu může pouze sdělit, že nemá pravomoc zákonnost a správnost závazného stanoviska posuzovat.“
Dalším důležitým názorem vyjádřeným v rozsudku Městského soudu v Praze je, že pokud odvolatelé po seznámení se se stanoviskem doplněným až v odvolacím řízení uplatní pouze procesní námitky (např. že stanovisko nelze do odvolacího řízení doplnit), příp. neuplatní námitky žádné, odvolací orgán nemá doplněné stanovisko vůbec zasílat na přezkum.
Opět slovy Městského soudu: „Odvolací stavební úřad následně postupoval chybně, když závazné stanovisko z roku 2019 předložil žalovanému k přezkumu postupem podle § 149 odst. 5 správního řádu. Jeho postup nebyl chybný proto, že by nově dodané závazné stanovisko pojmově nebylo možné v odvolacím řízení přezkoumat nadřízeným dotčeným orgánem, nýbrž proto, že odvolatelé k závaznému stanovisku z roku 2019 neuplatnili žádné věcné námitky. Omezili se jen na nedůvodnou námitku procesního charakteru, že nové závazné stanovisko nelze v odvolacím řízení použít, avšak s touto námitkou se měl vypořádat sám odvolací stavební úřad, neboť se nejedná o odbornou otázku požární bezpečnosti, kterou by měly řešit dotčené orgány. Odvolatelé sice uvedli, že žádají „o přezkoumání stanoviska HZS“, proti jeho obsahu ale nijak nebrojili.“
Zároveň v tomto rozsudku Městský soud v Praze potvrdil stávající rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, dle které je možné doplnit stanovisko dotčeného orgánu i v rámci odvolacího řízení, a pokud odvolatelé vůči takovému stanovisku uplatní věcné námitky odborného charakteru, má GŘHZS povinnost stanovisko přezkoumat.
Městský soud k tomu konkrétně uvedl: „Dále se jeví, že totožný právní názor Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 18. 4. 2018, č. j. 10 As 211/2017 – 47, bodu 15, kde uvedl, že „důvodem pro zrušení rozhodnutí nemůže být ani to, že revidovaná vyjádření a závazná stanoviska dotčených orgánů byla opatřena až v odvolacím řízení“. právě citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu sice bohužel nevyplývá skutkový stav v dané věci, z předchozího rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. 45 A 21/2015 – 73, str. 11, se však zdá, že se jednalo o totožnou situaci jako ve věci nyní projednávané městským soudem, tedy že závazné stanovisko použité v prvostupňovém řízení bylo vydáno k neaktuální stavební dokumentaci a tato vada byla zhojena opatřením nového stanoviska v odvolacím řízení. …postup nebyl chybný proto, že by nově dodané závazné stanovisko pojmově nebylo možné v odvolacím řízení přezkoumat nadřízeným dotčeným orgánem… právní argumentace, o niž žalovaný svůj postup opřel, byla ve všech ohledech mylná…“
Plné znění rozsudku Městského soudu zde
I když byla žaloba formálně zamítnuta, nebylo to z důvodu, že by jednání GŘHZS bylo v souladu se zákonem, ale z důvodu procesního pochybení odvolacího orgánu. Dle našeho názoru je pravděpodobné, že v dalším podobném sporu by při neopakování pochybení odvolacího orgánu již soudy rozhodly ve prospěch žalobce (tj. že by konstatovaly nezákonný zásah GŘHZS) a GŘHZS by tak spor prohrálo i formálně.
Autor: Mgr. Jana Holcnerová