Po osmnácti letech od podání žádosti o územní rozhodnutí jsme pro klienta dosáhli zásadního vítězství. Nejvyšší správní soud definitivně potvrdil zákonnost umístění bytového domu na pozemku bývalé továrny, na němž účastníci řízení už nechtěli mít žádnou stavbu.
Případ se vyznačoval mimořádně bohatou procesní historií a ilustruje, jak komplikované může být prosadit stavební záměr v Praze, byť i na brownfieldu. Už první pravomocné rozhodnutí o umístění stavby bylo zrušeno Městským soudem v Praze. Údajně totiž chybělo biologické hodnocení dle zákona o ochraně přírody a krajiny. Po jeho doplnění správní orgány rozhodly znovu, nicméně soudu se stavební záměr nelíbil podruhé. Tentokrát Městský soud v Praze dospěl k závěru, že stavba je údajně v rozporu s nařízením hl. m. Prahy o přírodních parcích.
Zajímavostí bylo, že se příslušný senát Městského soudu výslovně odchýlil od právního názoru předchozího senátu, který v této otázce již jednou rozhodl a rozpor s nařízením neshledal. Toto odchýlení otevřelo důležité otázky právní jistoty a předvídatelnosti soudních rozhodnutí – a právě na tom jsme postavili další strategii.
Po druhém zrušujícím rozsudku Městského soudu jsme okamžitě podali kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. A byli jsme úspěšní.
Nejvyšší správní soud naší právní argumentaci plně přisvědčil a rozhodnutí Městského soudu zrušil. Potvrdil, že Městský soud se nemůže ve stejné věci, za nezměněného skutkového a právního stavu, odchýlit od svého vlastního dřívějšího právního názoru. A to bez ohledu na to, že ve věci rozhodoval předtím jiný senát. Právě princip právní jistoty a předvídatelnosti soudních rozhodnutí sehrál v tomto sporu rozhodující roli.
Na základě tohoto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu byla věc vrácena Městskému soudu k novému posouzení. Tentokrát však již s jasně daným mantinelem závazného právního názoru vyšší instance. Výsledkem nového projednání bylo zamítnutí žaloby účastníka řízení a potvrzení, že stavební záměr je skutečně v souladu i příslušným nařízením hlavního města.
Ani zde ale spor neskončil. Účastník řízení podal svou kasační stížnost. Ta však u Nejvyššího správního soudu neuspěla. Soud potvrdil správnost v pořadí až třetího rozhodnutí Městského soudu a jasně se vyjádřil i k přípustnosti stavebního záměru klienta.
Jsme rádi, že jsme klientovi mohli pomoct s tímto složitým sporem a přispět k vytvoření zásadního precedentu v oblasti správního soudnictví. Jen škoda těch 18 let, kdy záměr už mohl být dávno umístěn.
Autor: Milan Prieložný