Správní řád nestanovuje žádnou lhůtu pro opravu tzv. zřejmé nesprávnosti správním orgánem. Znamená to tedy, že správní orgán může opravovat zřejmé nesprávnosti bez časového omezení?
Našemu klientovi bylo doručeno opravné rozhodnutí, kterým správní úřad provedl v jeho neprospěch opravu údajné zřejmé nesprávnosti po více než 20 letech. Práva, která klientovi úřad původně přiznal, mu chtěl po 20 letech odejmout. Úřad totiž historicky udělal chybu při vyhodnocování geometrických plánů a mapových podkladů a svou chybu chtěl po dvou dekádách na úkor klienta napravit. Jelikož se s tímto postupem ztotožnil i jemu nadřízený správní úřad, nezbývalo než se obrátit na správní soud.
Městský soud v Praze a následně i Nejvyšší správní soud tento postup správních úřadů jednoznačně odmítly. Správní soudy uzavřely, že ačkoli zákon nestanoví žádnou lhůtu, do které je možné vydat opravné rozhodnutí, úřady tak nemohou činit zcela bez ohledu na plynutí času. Proti požadavku na správnost rozhodnutí stojí totiž princip právní jistoty a presumpce správnosti vydaných správních rozhodnutí. Navíc čím později dochází k vydání opravného rozhodnutí, tím více lze pochybovat o tom, že nesprávnost byla opravdu zřejmá.
Správní orgány tedy nemohou provádět opravu zřejmých nesprávností bez jakéhokoli časového omezení, i když jim ze zákona žádná lhůta nevyplývá. Naopak správní orgány by vždy měly brát v potaz princip právní jistoty a presumpce správnosti vydaných správních rozhodnutí jako základních znaků právního státu. V tomto případě vše dobře dopadlo a klient může svá dříve přiznaná práva nadále využít.
Autoři: Alice Šebová, Milan Prieložný